Historie

Historie mlýna v Samopších ( Bártův – Bilinský – Bylinka )

Má velmi dlouhou a dobře zdokumentovanou historii od středověku až po současnost. 

Níže najdete kompletní, strukturovaný přehled všech doložených historických etap.

Středověk až raný novověk (do 1620)

  • Mlýn existoval již ve středověku  přesné datum vzniku není známo, ale je doložen   v nejstarších soupisech mlýnů.
  • 1656: uváděn mlynář Bárta, po němž se mlýn dodnes jmenuje. Mlynář měl povinnosti vůči Sázavskému klášteru – odváděl naturální dávky (kuřata, vepře, houby, oříšky, kmín, předivo).

Novověk (1620–1848)

·         Mlýn fungoval nepřetržitě, střídali se mlynáři z rodů Bárta, Bílina, Bilina.

·         1799: doložen mlynář František Bilina.

·         1841: mlynář Josef Bílina. Odtud pochází i označení Bilinský mlýn.

19. století – rozvoj dopravy a modernizace

·         Přístupová cesta byla špatná, zboží se muselo vozit až na dnešní železniční zastávku Rataje-předměstí.

·         Po vybudování železnice na levém břehu Sázavy mlynář prosadil vlečku k zastávce Samopše.

o    Projednáno 1915, dokončeno 1917.

o    Zboží se k vlečce převáželo loděmi přes řeku.

·         Ve mlýně vznikla malá vodní elektrárna – jedna z prvních v regionu.

První republika (1919–1938)

·         1930: majitelem mlýna byl Josef Gottwald.

·         Modernizace dopravy díky vlečce výrazně zvýšila konkurenceschopnost mlýna.

Protektorát a poválečné období (1939–1949)

·         Vlečka byla v roce 1942 rozšířena o další budovu.

·         Mlýn díky dobrému napojení na železnici obstál i během válečných let.

 Komunistické období (1949–1989)

·         50. léta: provoz mlýna byl zrušen.

·         Mlýn koupila Vagonka Tatra, která jej využívala jako rekreační objekt.

Po roce 1989 – současnost

·         Mlýn je dnes využíván jako sociální zařízení „Dům domácí péče“.

·         Objekt je nepřístupný veřejnosti.


Lokalita a základní údaje

·         Samopše, okres Kutná Hora

·         Čp. 15

·         Vodní tok: Sázava

·         Typ: mlýn s turbínou vyrábějící elektřinu

·         Poloha: samota u lávky přes Sázavu, poblíž železniční zastávky Samopše


Mlýnské technologie (před modernizací)

Původní mlýn měl klasické vybavení:

·         Mlýnské kameny – pravděpodobně dva páry.

·         Složiště – prostor pro čištění a třídění obilí.

·         Šrotovník – zařízení pro hrubé mletí.

·         Vysévač – oddělování mouky, krupice a otrub.

·         Transmisní hřídele – rozvod mechanické energie z kola/turbíny.

Tento systém byl typický pro mlýny 18. – 19. století.

 

Elektrifikace a modernizace

Mlýn Samopše je veden jako „mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu“.

To znamená:

·         Turbína byla spojena s generátorem.

·         Mlýn mohl napájet vlastní provoz i dodávat elektřinu do okolí.

·         Mechanický mlýnský provoz byl postupně nahrazen elektrickými motory.

Tato modernizace proběhla pravděpodobně mezi 1910–1930, kdy se v regionu Sázavy elektrifikovalo mnoho mlýnů.

Technické a dopravní stavby

Technologický provoz mlýna byl výrazně ovlivněn:

  • Vlečkou z roku 1917, která umožnila dovoz obilí a odvoz mouky.
  • Skladovou budovou z roku 1942, která sloužila jako překladiště.

Díky tomu se mlýn stal průmyslovým provozem, nikoli jen lokálním mlýnem.

.

Mlynářské rody

·         Bárta – nejstarší doložený rod (1656)

·         Bilina – 18. – 19. století

·         Gottwald – 20. století

·         Bečička – stárek kolem roku 1914

 

Proč se mlýn někdy nazývá „Bylinka“?

V dostupných zdrojích se jméno Bylinka objevuje pouze jako součást soupisu názvů mlýna, ale není doložené jako samostatné historické jméno. Pravděpodobně jde o lidové nebo chybné označení, které se objevilo při přepisech databází mlýnů.

Shrnutí

Mlýn v Samopši je jedním z nejzajímavějších historických mlýnů na Sázavě – má doloženou historii od středověku, prošel modernizací v době budování železnice, přežil obě světové války, byl znárodněn a dnes slouží jako sociální zařízení. Jeho názvy Bártův, Bilinský, Bílina, Bylinka označují jednu stavbu, jen v různých obdobích podle majitelů.



 

Historie